Monochromatický: víc než jen černá a bílá

Vnímání barev je intenzivně svázáno s emocemi. Existují psychologické teorie o tom, jak nás ovlivňují různé barvy. V různých kulturách se to liší, ale zelená nebo modrá jsou často považovány za uklidňující, zatímco červená nebo oranžová stimulují a zdá se, že u nás dokonce vyvolávají hlad! Tyto myšlenky pak prosakují do našeho rozhodování o oblečení, způsobu zdobení našich domovů, a pokud jde o fotografování, také o snímcích, které pořizujeme.

Ale ne každý vnímá barvy stejným způsobem. Britský umělecký fotograf Chris Ward se narodil s onemocněním zvaným deuteranopie, což znamená, že má potíže vidět odstíny zelené. Zjistil však, že jeho vidění je mnohem více naladěno na rozpoznávání jemných detailů, subtilního kontrastu a pestrých textur než u ostatních lidí – což mu dobře slouží v jeho specializaci na monochromatické snímky.

Často se mylně zaměňuje s výrazem černobílý: slovo „monochromatický“ popisuje snímek, kde se vše v záběru objevuje jako odstíny jedné barvy. To může být jakákoli barva, ale nejčastěji to bývá šedá nebo sépie. „To, co považujeme za černobílé, jsou obvykle stupně šedi,“ vysvětluje Chris, protože to zahrnuje celou řadu barevných hloubek v šedé. Existují určité scény, které se obzvláště dobře hodí k monochromatickému zpracování – přesně ty, k nimž je Chrisovo oko přirozeně přitahováno. Mohou mít textury nebo stíny, které vytvářejí zajímavý tónový rozsah – skvrnité světlo v lese, hrubé vzory, které se objevují ve skalách nebo na vlnkách říční vody.

Ale minimalistické, téměř grafické snímky mohou také fungovat. „Myslím, že monochromatický snímek je méně omezený než barevný, protože je již zcela abstraktní, takže ho můžete dál rozvíjet, aniž by vypadal divně,“ říká Chris. „Kdybych měl výrazně přeexponovat barevný snímek, vypadalo by to hrozně.“ V monochromatickém provedení však může přeexponování vytvořit nápadný, minimalistický styl.

Chris pracoval s fotoaparátem Canon EOS R6 a objektivem Canon RF 24-105mm F4-7.1 IS STM, který mu při kompozici snímků nabídl maximální flexibilitu. Výběr objektivu pro monochromatické fotografování je v zásadě stejný jako pro barevné fotografování. Liší se však způsob, jakým provádíte kompozici záběru. „Místo použití barvy k nasměrování oka diváka použijete jas a kontrast. V nabídce stylů Picture Style můžete vybrat styl s názvem „Monochrome“ (Monochromatický) a v něm najdete další nabídku, kde můžete upravit vše od ostrosti po kontrast,“ radí Chris. „Můžete také přidat filtr ve fotoaparátu, který změní způsob, jakým fotoaparát reaguje na různé barvy, takže vše červené, zelené, modré, žluté nebo oranžové vypadá tmavší.“ Sám Chris má tendenci používat červený filtr, protože ztmavuje oblohu a zeleň v krajině, čímž odstraňuje nežádoucí rušivé vlivy.

Pokud používáte tělo systému Canon EOS R s objektivy EF nebo EF-S, upevňovací adaptér pro zásuvný filtr EF-EOS R také umožňuje použít zásuvné filtry s neutrální hustotou (ND) nebo polarizační filtry, které krajinu oživí.

Snímky pořízené fotoaparátem Canon EOS R6 pomocí stylů Picture Style se uloží jako komprimované soubory JPEG. Pokud však pořizujete snímky typu RAW, soubory zachovají celý rozsah dat pořízených fotoaparátem. „Výhodou práce se soubory RAW je, že mi při úpravách poskytují více informací,“ říká Chris.

Každý den Chris často fotografuje barevně. „Hovořil jsem s různými fotografy a zdá se, že ti, kteří nejsou barvoslepí, snáze pořizují monochromatické snímky, pokud nastaví displej fotoaparátu do monochromatického režimu, zatímco barvoslepí fotografové raději fotografují barevně,“ poznamenává.

„Dobrá rada, kterou jsem dostal brzy na začátku kariéry ohledně úprav černé a bílé, spočívala v tom, že jsem na začátku vše posouval příliš daleko,“ říká Chris. „Když v postprodukčním softwaru přesunete posuvník, zobrazí se okno, kde snímek vypadá dobře. Pokud tu hranici překročíte, vypadá špatně; pokud budete před touto hranicí, nebude to stačit,“ pokračuje. „Ale pokud začnete s nadměrným posunem a vrátíte posuvník zpět, konečný výsledek je vlastně maximum, čeho lez dosáhnout.“

Překvapivě může být barva opravdu důležitým nástrojem při úpravách monochromatických snímků. „Když převedete snímek na černobílý v softwaru pro úpravy, získáte přístup k posuvníkům barevných kanálů,“ vysvětluje. „Barva totiž může být nástrojem k vytváření kontrastu: můžete při úpravách určit, kde má barva tuto roli hrát, a místo toho vytvořit kontrast tonálně.“

V závislosti na softwaru je obvykle k dispozici šest barevných posuvníků, z nichž každý ovlivňuje jas jiného barevného kanálu. Například na snímku krajiny můžete změnit tón oblohy úpravou posuvníků modré a akvamarínové barvy a odstín rostlinstva změníte pomocí žlutých a zelených posuvníků. Červený posuvník může být užitečný v případě cihlových budov, zatímco oranžový posuvník může pomoci zlepšit tóny pleti v portrétech.

„Nejobtížnějším scénářem, se kterým lze pracovat, jsou pravděpodobně kameny vedle trávy,“ vysvětluje Chris. „Když jej převedete na monochromatický snímek, může vypadat jako změť středních tónů, kde nic vůči ničemu nevyniká. Pokud přejdete do softwaru pro úpravy a změníte jas zeleného a žlutého kanálu, kámen zůstane stejný, ale tráva bude jasnější. V případě květin můžete kanály použít k oddělení tónů v různých částech rostliny.“

V případech, kdy Chris vyfotografuje čistě černobílý obraz, nastaví svou tiskárnu na „stupně šedi“, ale spíše častěji tiskne barevně.

„Při postprodukci mám tendenci vkládat do snímků jemné odstíny a pak je obvykle tisknu barevně,“ říká. „Úroveň expozice zvýším asi o půl EV. Protože když se na snímek díváte na obrazovce, vypadá vždy jasněji, než jak poté vyjde jako výtisk.“

Chris rád používá efekt děleného tónu a aplikuje na světla a stíny jinou barvu. „Světlá místa budu obvykle přeměňovat na trochu teplejší a stíny chladnější. To opravdu pomáhá snímek oživit.“

Kompaktní tiskárna A3, jako je například tiskárna Canon imagePROGRAF pro-300, by byla ideální pro poskytování vysoce kvalitních monochromatických výtisků.

Takže pokud vás experimentování s monochromatickou fotografií opravdu oslovuje, kde je nejlepší začít? „Trénujte na květinách,“ říká Chris. „Existuje spousta jemných textur a různých barev, se kterými si můžete hrát. Pokud můžete získat květiny, které v monochromatickém režimu vypadají přirozeně – velmi často je barva tím, co květinu definuje – můžete použít stejné věci, které jste se naučili u všeho ostatního.“

Mnohé z nejkultovnějších fotografií historie jsou černobílé – dramatické krajiny Ansela Adamse, empatické portréty Dorothey Langeové nebo živé pouliční scény Henri Cartier-Bressona. Tito tvůrci snímků nebyli barvoslepí; pracovali s nástroji, které byly k dispozici předtím, než nastoupila barevná fotografie, ale viděli svět jinak, měli smyl pro vzory, spletitosti, odstíny šedi.

Dnes vám monochromatické možnosti digitálního fotoaparátu umožňují dělat to samé – prohlížet si okolí z alternativní perspektivy a interpretovat viděné novými způsoby.



Autorka: Rachel Segal Hamiltonová