Zkrocení divočiny: hledání dokonalého snímku z outdoorových dobrodružství

Ať už se jedná o turistické výpravy na vrcholy útesů, projížďky po jezerech na kajaku, nebo plavání v divoké přírodě, sportovní aktivity v rozlehlé volné přírodě nabízejí celý svět příležitostí pro fotografy s neohroženými srdcem.

Jedním z takových tvůrců je Anna Blackwellová, dobrodružka z Velké Británie, tvůrkyně snímků, spisovatelka a mluvčí, které se nejvíc daří, když zkoumá své limity – vlastně na tom založila svou kariéru, kdy pořizuje fotografie a natáčí videa pro přední outdoorové sportovní značky, včetně Lowe Alpine a Peak UK. Mezi její úžasné činy patří 1 600 kilometrů dlouhý sólo přechod Francie a Španělska podél starověkých poutních cest, jízda na kajaku dlouhá 4 000 km napříč 11 zeměmi a pěti hlavními městy, a výstup na Mount Toubkal, nejvyšší vrchol v severní Africe.

„Během jednoho z mých prvních dobrodružství jsem začala fotit a psát blog – hlavně proto, aby moji přátelé a rodina mohli sledovat, jak můj dálkový trek postupuje,“ vysvětluje Anna v reakci na otázku, jak se z jejího koníčka stala profese. „Několik let jsem v tom pokračovala, sdílela jsem svá dobrodružství online prostřednictvím snímků a slov, a tak se to dalo do pohybu. Brzy jsem mluvila o svých dobrodružstvích na různých akcích, festivalech a přednáškách pro podniky a školy. Pak jsem začala oslovovat značky, abych s nimi mohla spolupracovat na nadcházejících cestách, a postupně jsem byla schopna generovat dostatečný příjem z fotografování, psaní, dobrodružných filmů, přednášek a sociálních médií, až se z toho stala práce na plný úvazek.“

Annin poslední pěší výlet s túrami a kempováním zavedl ji, jejího partnera Sama a psa Bilba do skalnaté krajiny severního Dartmooru v Anglii, a to s fotoaparátem Canon EOS R6 a dvěma objektivy, Canon RF 24-105mm F4-7.1 IS STM a Canon RF 50mm F1.8 STM, které jim dělaly společnost. Prozradí nám, proč se ráda odpoutává od každodenního života, podělí se s námi o své nejlepší rady týkající se trekkingu v divočině a ukáže nám, jak přinést svá oblíbená dobrodružství domů prostřednictvím velkolepých fotografií.

Anna, Sam a Bilbo začali zkoumat severní Dartmoor v obci zvané Belstone, protože ta nabízí fantastický přístupu k „torovým“ (izolovaným) skalním formacím. Tyto velké, volně stojící skalnaté výchozy jsou něčím, co Annu vždy přitahovalo.

„Byla to pro mě zcela nová část Dartmooru, což bylo opravdu vzrušující. Procházíte touto idylickou vesnicí a hned se ocitnete na vřesovištích,“ říká. „Byla tu cítit divočina a odlehlost, a to je přesně to, co mám nejradši.

„Mojí vášní je turistika,“ pokračuje. „Mám ráda těžký batoh na zádech a toulání se po krajině. Nejde o to dojít někam zvlášť rychle – jde o to plně ocenit klidná místa. Ušli jsme kus cesty, postavili stan a přespali ve volné přírodě.“

Annina povaha upřednostňující pobyt venku má původ v lásce její rodiny k chůzi a pěší turistice, stejně jako v jejích švédských kořenech. „Moje máma je Švédka a myslím, že ve švédské kultuře je velmi zakořeněná potřeba trávit spoustu času venku a oceňovat přírodní prostředí. Když jsem vyrůstala, hodně jsem toho nachodila a prozkoumala, kdykoli jsme byli ve Švédsku, jezdili jsme na kánoi a kempovali a jedli venku. Takže si myslím, že to bylo nedílnou součástí mého života od velmi raného věku.“

Anna měla na výpravě do Dartmooru společnost, ale často cestuje sama, včetně sólového treku do arktického Švédska na podzim 2020 (viz výše obrázek vlevo). „Na hlubší úrovni mám opravdu ráda sólová dobrodružství, protože je to jedinečný zážitek,“ vysvětluje. „Šla jsem 10 dní, aniž bych viděla nějakou jinou stopu. Když jste sami, musíte se vypořádat s lepšími a horšími momenty. Takže, pokud máte opravdu mizerný den, chybí vám motivace a jste unavení a hladoví, je jenom na vás, abyste to překonali. Ale na konci víte, že jste se dostali z bodu A do bodu B a zůstali celí.“

Trekking s někým jiným však může pomoci z hlediska fotografováním. „Fotografování věcí je mnohem snazší, protože máte automaticky objekt,“ říká Anna. „To platí i pro Bilba, protože je často objektem mých fotografií. Když máte v krajině osobu nebo psa, úplně vás vtáhnou do snímku takovým způsobem, který u klasického fotografování krajiny není.“

Když se ptáme, co bylo první, její vášeň pro fotografování nebo dobrodružné cestování, neváhá. „Fotografie přišla jako první,“ reaguje nadšeně. „Můj dědeček byl fantastický fotograf, takže jak jsem vyrůstala, trávila jsem čas prohlížením jeho fotoalb, a to mi v raném věku vštípilo lásku k fotografování. První fotoaparát jsem dostala, když mi bylo 15 let a studovala jsem fotografii ve škole. Ale svých prvních pár dobrodružství jsem nefotografovala já. Až po několika letech jsem tyto dvě věci spojila.“

Pro Annu znamená dokumentování jejích pochodů pružnost, minimalistické vybavení a vynalézavost na cestách. Kromě neuvěřitelných výhledů také doporučuje fotografovat nebo natáčet videa malých okamžiků, jako je například naložení batohu na záda, upevnění stanových kolíků nebo potěšení z hrnku horké čokolády, což podle ní může skutečně obohatit vaše vizuální vyprávění.

„Mám ráda tu vyprávěcí stránku dobrodružství,“ zamýšlí se. „Často jsem na vzdálených místech úplně sama, ale ve skutečnosti to moc ráda sdílím, a fotografování je prostě fantastickou platformou pro sdělování těchto zážitků.

„Během modré hodiny jsme se na této cestě opravdu zaměřili na pořizování fotografií čelovky a sledování, jak pára vychází z hrnku horké čokolády nebo vody, kterou jsem vařila, protože to byl kreativní způsob, jak zachytit tuto denní dobu.“

Použití funkcí, jako je rychlé souvislé fotografování a využití systému stabilizace obrazu plnoformátového bezzrcadlového fotoaparátu Canon EOS R6 znamenalo, že nebyl problém, když Anna v situaci se slabým osvětlením zapomněla na stativ.

„Stabilizace a 20,1MP rozlišení v modré hodině byly fantastické, jelikož jsme zapomněli vzít stativ. Ukázalo se, že jsme ho nepotřebovali, protože fotoaparát se s tímto slabým osvětlením skvěle vypořádal,“ říká.

V souladu s cestováním nalehko Anna obvykle nosí pouze jeden objektiv, který poskytuje univerzálnost pro portréty i všezahrnující krajinu, v čemž lehký objektiv Canon RF 24-105mm F4-7.1 IS STM vyniká.

„Takovýto objektiv miluji, protože nabízí flexibilitu. Mít ohniskovou vzdálenost 24 mm bylo skvělé pro ty záběry Bilba zblízka, ale pak jsem mohla také získat trochu větší kompresi u některých krajin. Když jsem venku na dobrodružné výpravě, jsem hodně naladěná na fotografování všeho jedním objektivem.“

Mít výbavu, která dokáže udržet krok s Annou a nepředvídatelnými podmínkami jejích dobrodružství, může být výzva.

Například během nedávného lyžařského výletu do arktického Finska teploty klesly na -22 °C. „Když je teplota tak nízká, všechno je najednou těžší, od připnutí lyží až po zastavení na přestávky na svačinu,“ vysvětluje. „Pořizování fotografií se stává vojenskou operací, pokud jde o efektivitu, takže ruce jsou venku v chladu co možná nejméně, abyste mohli dál pokračovat.“

Ale Anna trvá na tom, že mít tyto vzpomínky zdokumentované stojí za to.

„Nejlepší na fotografování venkovních sportů je, že máte tyto vzpomínky navždy. Ještě si procházím fotky z prvních dobrodružství a pamatuji si přesně, kde jsem byla, co jsem cítila a s kým jsem tam byla. To je opravdu působivé.

„Nevýhodou dobrodružství, která dělám, je, že někdy čelím tlaku, abych získala určitý typ fotografií. Byla jsem i na výletech, kdy jsem si myslela, že bude nádherné počasí a budu moci získat opravdu inspirativní obsah v neuvěřitelných horských prostředích, a ve skutečnosti jsem se dočkala desetidenního přívalového deště. Za těchto podmínek může být obtížné fotografovat, protože nemůžete jít domů se převléct a vysušit fotografické vybavení. Jste ve stanu a není žádný způsob, jak udržet věci v suchu. To je jeden z důvodů, proč mám ráda značku Canon, protože můj fotoaparát je tak odolný.“

Pro ty, kteří se chtějí vydat na své vlastní nezapomenutelné dobrodružství, ale nejsou si jistí, kde začít, má Anna tuto radu: „Pokud je to nedostatek sebedůvěry, která vám brání se vydat vstříc dobrodružství, nemusíte se cítit zahanbení, když začnete v malém měřítku a postupně získáte větší odvahu. Například zkusit noční kempování v divočině s přáteli, možná pro někoho, kdo o tom něco ví – nebo můžete začít s denními túrami sami někde, kde to neznáte, abyste si zvykli být soběstační. Kurzy jsou také skvělý způsob, jak vybudovat dovednosti a setkat se s novými, dobrodružně naladěnými kamarády. A nakonec, nebojte se dělat chyby. I my profesionálové to občas pokazíme – pokud se z toho poučíte, pak se to nepočítá jako selhání.“

A na závěr: skok do neznáma bude stát za to.

„Dobrodružství jsou pro mě stále jedním z nejlepších způsobů, jak se resetovat a zase nabít energií. Zvláště sólová dobrodružství, i když je to třeba jen jeden den, kdy zkoumám nějaké nové místo,“ uzavírá Anna. „To jsou cesty, které mě podněcují k tvořivosti a jsou takový můj motor, takže bych je potřebovala, i kdyby to nebyla moje práce.“

Napsala Lorna Dockerillová