Fotografování přírodních tajemství: Příběh projektu obnovy divoké přírody

Větrné útesy, jezerní močály a klidné lesy – přírodní stanoviště jsou lákadlem pro fotografy divoké přírody a krajiny, kteří mají trpělivost chronologicky dokumentovat postupné změny a růst v průběhu ročních období. Někdy však může fotografie v průběhu času zaznamenat a velebit ještě hlubší změnu, jako je například stárnutí opuštěného lomu, který si příroda opět bere zpět.

Gayle, fotografka projektu Natured Secrets, má vášeň pro biodiverzitu a obnovu divoké přírody v zelené krajině. Dokumentovala pomalý růst britského projektu obnovy divoké přírody blízko svého bydliště a doufá, že by její práce mohla inspirovat ostatní, aby vrátili malou plochu svých vlastních zahrad zpět přírodě.

Příběh začal před 20 lety, kdy Gayle vysadila les vedle svého domova v pohoří Pennine v severozápadní Anglii a proměnila nepoužívaný lom a bývalou farmu na chov norků v prosperující přírodní útočiště.

Nyní, když krajina zase přivítala zvířata a rostlinný život, splnil se Gaylin cíl – „cesta naděje“ – nemít žádné hranice mezi zahradou a touto obnovenou oblastí, a vytvořit tak skutečně divoké místo.

„Když jsme přijeli, chtěla jsem dát této otevřené lokalitě „místní pocit“, aby se můj vztah k tomuto místu propojil se životním prostředím,“ říká Gayle, která má také vysokoškolský titul z oboru vědy o ochraně přírody a ekologie z Lancasterské University. „Původní krajina se proměnila v důsledku průmyslové činnosti, která tu zanechala pustinu. Ale od ukončení těžby v lomu se místo stalo svědkem počátku návratu do přírody. Znovuzrození.

„Začali jsme tuto transformaci napodobovat – snažili jsme se všechno v zahradě ukotvit také v okolní krajině, aby neexistovala žádná viditelná hranice. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom měli zahradu jako takovou. Jen jsme „krotili přírodu“.

Jak se země pomalu začíná zotavovat, Gayle vidí tento proces jako ideální téma pro dlouhodobý fotografický projekt. „Několik let jsem studovala botaniku na Chelsea School of Botanical Art a vždycky jsem cítila, že [krajina] si zaslouží zdokumentovat,“ říká. „Může to být v různých časopisech a na mikrostránkách, ale pro mě je to rozdělení mezi vědu a kreativitu. Právě proto jsem doufala, že moje fotografie budou trochu jiné.

„Náš opuštěný lom nese jizvy naší průmyslové minulosti, ale příroda si přesto krajinu bere zpět. Jako opatrovníci oblasti s úchvatnou směsí historie, průmyslu, geologie, divoké přírody a flóry chceme zaznamenat cestu, rozvoj a růst biologické rozmanitosti krajiny a využít fotografii jako záznam.“

Tato oblast je plná volně žijících živočichů včetně zajíců, čmeláků, světlíků, skřivanů, kolih velkých, čejek, vážek, poštolek a srnčí zvěře, takže je snadné pochopit, proč se stala rájem fotografů. Pestrá škála mokřadů, pastvin a lesních porostů spolu s loukami bohatými na senné traviny a květiny přilákala spoustu rozmanitých volně žijících živočichů.

„Za posledních 20 let jsme pomohli regenerovat půdu, odhalili sladkovodní prameny, abychom vylepšili velká mokřadní údolí a spojili stávající skalní rybníky se sérií nových, neohrazených rybníků,“ říká Gayle.

„Vysadili jsme původní opadavé lesy, sledovali, jak rostou, a pomalu zarůstají sametovými mechy a po celý rok poskytují svěží a zelený pocit, který podporuje hojnost života. Větve a kmeny jsou hustě porostlé mechem, který se při přiblížení a zvětšení podobá miniaturním ztraceným světům.“

Pokud se rozhodnete zdokumentovat svůj vlastní projekt, třeba roh zahrady, který jste dali zpět přírodě, ujistěte se, že máte správný fotoaparát a objektiv. Gayle používá k zachycení těchto drobných světů svůj fotoaparát Canon EOS 6D Mark II v kombinaci s jedním ze svých makroobjektivů. „Fotoaparát nám dává možnost být v jednom s konkrétním organismem, ať už se jedná o květiny zblízka, hmyz nebo výtrusy na zadní straně listů kapradiny,“ říká. „Začnete vidět věci, kterých jste si nikdy předtím nevšimli, a díky tomu jsem si více vědoma toho, jak se lze lépe spojit s přírodou prostřednictvím objektivu.“

Toto spojení bylo posíleno, protože ve stodole se po rekonstrukci objevila rodina sov pálených; Gayle a kameníci znovu postavili suché kamenné zdi stodoly s použitím kamene nalezeného v bývalém lomu. Nyní je to nový ptačí domov.

„Když se naučím „vidět“ fotoaparátem a tiše čekat na sovy pálené, zpozoruji toho více,“ říká Gayle. „Všímám si pohybu trav, změn světla, létajících můr a ptáků, květin, které se vzájemně dotýkají. Na chvíli se stanu kořistí, když objektiv zahlédne dravého ptáka, který krouží ve výšce, a pak se příběh změní, když se pohnu. Stanu se lovcem.“

Gayle používá druhý plnoformátový fotoaparát DSLR s výběrem delších objektivů řady EF. Díky tomu, že má jedno tělo fotoaparátu pro makroobjektivy a druhé pro teleobjektivy, nikdy jí neunikne žádný okamžik jen proto, že by musela měnit objektivy. Tyto nástroje jí pomáhají zachytit dramatickou oblohu a ptáky, jako jsou sovy, za letu, přičemž stabilizace obrazu je obzvláště důležitá, protože nepoužívá stativ.

„Abych se dostala blízko k sovám, potřebuji dosah svého báječného objektivu EF 600mm f/4L IS III USM,“ říká. „Jsem daleko, tady na místě, a není tu žádný úkryt, takže si nemůžu jen sednout a podlehnout dojmu, že se dostanu blízko k srně nebo ptactvu. I vyfotografovat drozda je těžké, protože stromy jsou tak velké. Víte, s objektivem 600 mm pořídíte ty nejlepší snímky, protože je ostrý, protože je to objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností, zatímco objektiv Canon EF 100-400mm f/4.5-5.6L IS II USM mi poskytuje možnost přiblížení a oddálení, abych mohla zachytit letícího nebo přibližujícího se ptáka. Teď mám ten správný odstup.“

Gayle také zdokumentovala projekt obnovy divoké přírody prostřednictvím průzkumů, lisování květin, konzervace rostlin v alkoholu a kreslením skic a malbou akvarelů. Nejvíce ji však těší krátké okamžiky s divokou zvěří, kterou toto místo přitáhlo, a je nadšená tím, jak velkým přínosem je interakce s přírodou pro duševní zdraví člověka. „Když se na ta časná rána podíváte fotoaparátem, cítíte jen klid a mír,“ vysvětluje. „Tento stav mysli mohu otisknout sdílením těchto snímků na sociálních médiích, a tím pomoci ostatním zahlédnout krásu, která nás obklopuje.“

Každému, kdo uvažuje o vytvoření podobného projektu, doporučuje začít několika stromy nebo keři, které budou přitahovat ptáky a hmyz. „Pokud můžete, vždy sázejte stromy,“ radí. „Nepotřebujete mnoho místa – za šest nebo sedm let budete mít lesík a budete se v něm moci procházet a vychutnávat prostor.“

Napsala Lorna Dockerillová