Život po výhře ocenění Young Wildlife Photographer of the Year

Marc Albiac začal zkoumat fotografické řemeslo ještě jako teenager, když trávil s tátou hodiny na webových stránkách, kde přední španělští fotografové divoké přírody hovořili o technikách svých snímků. Vzpomíná si na Maria Ceu, který vysvětloval, jak v jediném záběru vytvořil dvojí expozici sovy osvětlené měsícem. Pár let uteklo jako voda a Marc byl na známém fotografickém veletrhu, kde po boku Maria prezentoval svou práci. Marc je nyní ambasadorem společnosti Canon a jeho jméno je ověnčené mnoha oceněními, včetně prestižní ceny Young Wildlife Photographer of the Year, kterou získal ve 14 letech.

Se svým kolegou, ambasadorem Michelem d'Oultremontem, který žije a pracuje v Belgii a je dvojnásobným vítězem ceny portfolia Wildlife Photographer of the Year Rising Star, nám nyní prozradí, jak tato soutěž odstartovala jejich kariéru, a také se podělí o rady pro mladé fotografy přírody, kteří touží kráčet v jejich stopách.

Marc Albiac: Rodiče mě brávali do hor, ještě než jsem se naučil chodit. Můj otec rád fotografoval tamní krajiny a zvířata. Když mi bylo sedm, koupil si nové fotografické vybavení a já jsem zdědil jeho fotoaparát Canon EOS 30D (nyní nahrazen fotoaparátem Canon EOS 90D). První byla moje láska ke zvířatům. Fotoaparát byl nástroj, který mi dovolil vzít si tuto divokou přírodu s sebou domů.

Michel d'Oultremont: Určitě láska k divoké přírodě. Začínal jsem třemi lety poměrně intenzivního pozorování ptáků. Fotografie je jen médium, které mi umožňuje zvěčnit má setkání s divokou přírodou. Mohlo to být sochařství nebo malování, ale na to nemám talent. Své první snímky jsem pořídil v bažinách. Ležel jsem v bahně a čekal na vodní ptactvo. Byly to obyčejné snímky, ale bylo báječné, že jsem si tyto okamžiky mohl přinést s sebou domů. Bažina byla od našeho domu ani ne kilometr, takže to bylo opravdu příhodné. Začal jsem s fotoaparátem Canon EOS 400D (nyní nahrazen fotoaparátem Canon EOS 850D) a 20 let starým objektivem EF 300mm f/4L USM (nyní nahrazen objektivem Canon EF 300mm f/4L IS USM).

Michel: Ve všech soutěžích musíte mít štěstí. Štěstí, aby si vás vybrali, ale také, abyste vyhráli cenu. Měl jsem štěstí, že jsem toto ocenění vyhrál dvakrát. Je to čest a je hezké vidět, že můj pohled na divoký svět dělá na porotu a veřejnost dobrý dojem.

Marc: Nikdy jsem nefotil, abych vyhrál soutěž, dělal jsem to proto, že jsem to sám chtěl. Myslím, že v tom to vězí. Svůj vítězný snímek jsem vyfotil na babiččině zahradě. Ať už je místo, kde trávíte nejvíce času, kdekoli, budete tam pořizovat ty nejlepší fotografie. Při práci v blízkosti domova necítíte nátlak způsobený tím, že za pár dní musíte odletět. A pokud se vám jeden den snímek nelíbí, druhý den se tam můžete vrátit.

Marc: Jsem poměrně stydlivý, a to i teď ve 22 letech. A tehdy mi bylo 15, takže jsem byl nervózní. Ale byl to splněný sen. Na jaře mi poslali e-mail s oznámením, že jsem vyhrál, a ceremoniál se konal až na podzim, takže jsem měl před sebou šest měsíců, kdy jsem to nemohl nikomu říct.

Samozřejmě, že jsem se účastnil i jiných soutěží, kde jsem žádná ocenění nevyhrál. Jednou z nejlepších věcí na fotografování je jeho subjektivita. Stejná fotografie se může někomu líbit a jinému zase ne – u soutěží je to stejné. Porotě se musí líbit vaše fotografie více než těch ostatních, ale to neznamená, že je nějak lepší nebo horší než ostatní.

Stejně jako fotografování divoké přírody, i fotografické soutěže vyžadují vytrvalost. Při fotografování divoké přírody je velmi důležité vytrvat, protože většinou se zvířata neukáží a vy se vrátíte domů bez jediné fotografie. Ale pokud se opravdu snažíte a jdete si za fotografii, kterou chcete, nakonec máte větší šanci získat snímek, než kdybyste zůstali doma.

Michel: Byl jsem opravdu překvapený Když jsem byl mladý fotograf, na vítěze soutěže Wildlife Photographer of the Year jsem se díval s obdivem. Velmi mě těší a lichotí mi, že mohu říci, že mé snímky byly oceněny jako jedny z nejlepších na světě.

Vytrvalost je klíčem, musíte se neustále snažit. Jsem optimista a k tomu i docela paličák, takže pokud zvíře neuvidím v krásném světle tak, jak si to představuji, začnu znovu a doufám, že se uskuteční setkání mých snů. Mám snímek, který jsem během tří let poslal do mnoha soutěží a byl vybrán až v roce 2014 – byl to snímek, který se mi opravdu líbil a měl podle mě dobrý potenciál.

Jak vaše vítězství odstartovalo vaši kariéru v oblasti fotografování divoké přírody?

Michel: Fotografuji hodně podle pocitu, aniž bych se příliš znepokojoval, co bude fungovat a co ne. Své sady nevytvářím a beru věci tak, jak přicházejí. Setkání s divokou přírodou mi umožňují zachytit mé pocity, když se setkám tváří v tvář s divokým zvířetem.

Marc: Na všech svých fotografiích stále nevidím stejný styl. U každého zvířete se snažím dělat různé styly snímků, některé více dokumentární a jiné umělecké, některé černobílé, jiné barevné, některé zblízka, jiné zahrnující jejich přirozené prostředí. Nejvíce mě zajímá fotografování obratlovců: Savců, ptáků, plazů a obojživelníků. Musíte vědět něco o jejich zvycích a také, kde je najít.

Marc: Ano. Stále se dopouštím chyb. Pokud například vidím nějaké zvíře, které opravdu chci vyfotografovat, jsem nervózní a snažím se dostat trochu blíže. To někdy znamená, že uteče pryč a o snímek přijdu.

Michel: Řekl bych, že je to čekání na zvířata. Potřebujete hodně znalostí o divokých zvířatech a hodně trpělivosti, abyste je mohli pozorovat a přitom je nevyplašili. Ale to jsem se naučil už ve velmi mladém věku. Jsem velmi trpělivý ve všech oblastech, což znamená, že se necítím tak snadno frustrovaný a nemám problémy s optimismem.

Michel: Mladí fotografové jsou příliš zbrklí a od svých snímků na sociálních sítích očekávají jen spoustu lajků. Podle mě tento závod musí skončit, protože tím, že budete chtít víc a víc, skončíte nakonec tak, že uděláte v terénu něco, co zvířata vyruší.

Marc: Nejtěžší je najít někoho, kdo vás vezme do terénu. Měl jsem štěstí, že se moji rodiče zajímali o hory a zvířata, ale mám přátele, kteří tuto příležitost nemají. Pokud žijete ve velkém městě, jako je Barcelona, není tak snadné potkat celou řadu zvířat.

Michel: Než zvířata vyfotografujete, něco se o nich naučte a porozumějte jim. To je velmi důležité. Zvířata se ve svém prostředí musí cítit klidně, nesmíte je vyrušit. Když zvíře kvůli focení vystrašíte, fotografie nedopadne dobře.

Marc: Fotografujte, co se vám líbí, způsobem, jaký se vám líbí. Pokud chcete fotografovat černobíle, udělejte to. Pokud chcete fotografovat s teleobjektivem, do toho. Nefotografujte fotografie, jaké si myslíte, že byste měli, ale foťte to, co opravdu chcete.


Autorka: Rachel Segal Hamiltonová