Zdokonalte kompozici svých fotografií

Jednou ze skvělých vlastností fotografování je rozsah, který nabízí pro vyjádření kreativity a emocí. Může se tedy zdát poněkud omezující mluvit o dodržování souboru pravidel pro fotografickou kompozici. Znalost několika jednoduchých principů kompozice fotografií vám však může pomoci získat z objektu to nejlepší a oživit scény tak, jak mají být podle vás opravdu vidět.

Jakmile se naučíte základy kompozice a uspořádání snímků, začnete je používat bez přemýšlení a můžete si najít svůj vlastní styl – a možná i občas porušit „pravidla“.

Zde vám vysvětlíme 10 technik kompozice fotografií, rozebereme, jak každá z nich pomáhá vyvážit uspořádání prvků ve snímcích a umožní vám vést oči diváka na záběru.

• Pravidlo třetin
• O úroveň výš
• Kompozice
• Hlavní linie
• Fotografování z různých úhlů
• Trojúhelníky
• Zlatý řez
• Minimalismus a negativní prostor
• Orientace podle platformy
• Porušování pravidel

Umístění objektů do středu záběru může být v některých situacích efektivní – jednoduché objekty, jako jsou portréty, kde je osvětlený jen obličej a pozadí je mnohem tmavší, dobře fungují s centrální kompozicí. Asymetrické kompozice však budou dělat živější a dynamičtější dojem. Použití pravidla třetin na fotografii umístěním objektu do pravé nebo levé třetiny záběru obvykle vytvoří zajímavější a přitažlivější obraz.

Mnoho fotoaparátů, včetně fotoaparátů se systémem Canon EOS R, jako jsou EOS R50, EOS R10 a EOS R7, má možnost zobrazit mřížku 3×3 v hledáčku nebo na zadní obrazovce LCD. Užitečnou technikou kompozice je umístit bod zájmu do jednoho z bodů, kde se protínají vodorovné a svislé čáry.

Rastry jsou také užitečný způsob, jak zkontrolovat, zda je horizont vyrovnaný. Mnoho fotoaparátů může zobrazit na obrazovce elektronický horizont, který změní barvu z červené na zelenou, když je fotoaparát vyrovnaný. Některé fotoaparáty Canon s vestavěnou stabilizací obrazu (IBIS), jako je například EOS R7, mají také funkci automatické vodováhy. Je-li tato možnost aktivována, automaticky se upraví poloha snímače tak, aby zohledňovala jakýkoli mírný náklon, a umožnila tak vyrovnání fotografií.

Fotoaparáty EOS R50 a EOS R7 jsou také vybaveny funkcí automatické vodováhy v režimu Film s IS, která dokáže automaticky vodorovně naklonit videozáznam.

Samozřejmě můžete také fyzicky otočit fotoaparát pod nějakým úhlem a získat zajímavé kompozice. Tento záměrný náklon se často nazývá holandský nebo německý úhel a používá se ve filmech k vytvoření napětí nebo dezorientace – proto jej používejte střídmě a zvolte si dostatečně velký úhel, aby to nevypadalo jako nedopatření. Pokud záběr nakloníte vlevo, zkuste následující záběr pořídit s náklonem vpravo. Můžete to využít například k vyjádření napětí a vzrušení při objevování nového města. Je to skvělý způsob, jak do snímků zavést větší rozmanitost, a při tisku budou navíc vypadat fantasticky. Můžete také změnit poměr stran ve fotoaparátu na čtvercový, a tím vše ještě zpestřit – což nás přivádí k volbě kompozice a oříznutí.

Při pořizování fotografie zvažte, jak chcete zarámovat objekt. Použití dveří nebo okna je dobrou volbou, protože tvoří přirozenou hranici a pomáhá soustředit pozornost na scénu uvnitř. K orámování pohledu na město můžete například použít vstup do hotelu nebo apartmánu. Je vhodné okno či dveře otevřít, aby nedocházelo k problémům s odrazy na skle.

Efektivní rámeček můžete také vytvořit oříznutím na fotografii, čímž izolujete prvky fotografie. Pomocí aplikace Canon Camera Connect můžete přenést snímky z fotoaparátu do telefonu kvůli úpravám, nebo je upravit v počítači v softwaru, jako je Digital Photo Professional od společnosti Canon, nebo je oříznout při tisku pomocí jedné z tiskových aplikací společnosti Canon.

Věnujte trochu času experimentování s různými ořezy. U snímků krajin můžete vyzkoušet panoramatický ořez a vytvořit široký snímek. Také tiskem více snímků umístěných v řadě za sebou lze dosáhnout panoramatického účinku, pokud jsou dobře seřazeny.

Linie jsou velmi mocným kompozičním nástrojem, jednoduše proto, že instinktivně chceme zjistit, kam vedou. Když jste venku, vidíte všude čáry – cesty, řeky, stěny, ploty, koleje nebo vodorovné značení silnic – a ty lze do snímků zahrnout.

Použití fyzických čar jako kompozičních prvků k vedení oka scénou směrem k zaostřovanému místu je pravděpodobně nejúčinnější způsob, jak začlenit hlavní linie do snímků. Fotoaparát je potřeba umístit na vhodné místo, ze kterého lze ve scéně zachytit přirozené linie, a k dosažení maximálního efektu proto může být třeba jít s fotoaparátem vysoko, nebo naopak nízko. Fotoaparát s otočným displejem LCD s úplným natočením vám pomůže komponovat snímky z neobvyklých úhlů.

Stojí také za to zvážit směr, kterým linie běží, a to, čeho se snažíte dosáhnout. Sbíhavé linie jsou účinným nástrojem pro zprostředkování vzdálenosti a rozsahu. Vodorovné čáry zrcadlí horizont, a mohou tak mít uklidňující účinek, zatímco svislé čáry mohou vytvářet napětí. Úhlopříčné čáry, ideálně zleva dole doprava nahoru, vedou oko napříč scénou, protože to odpovídá obvyklému směru čtení ve většině západních kultur. Aktivujte zobrazení 3×3+úhlopříčky ve fotoaparátu, je-li k dispozici, abyste mohli lépe nastavit diagonální čáry a vést oko diváka skrz rámeček.

Vodicí čáry se často vyskytují při fotografování venku, v přirozeném i zastaveném prostředí, což z nich činí jeden z nejlepších tipů na kompozici městských scenérií a krajin.

Až příliš často jsou fotografie pořizovány v úrovni očí. K dispozici jsou však i kreativnější pohledy, pokud umístíte fotoaparát buď níže, nebo výše. Když fotografují děti, ukazují výsledné snímky jiný úhel pohledu na svět; budovy, stromy, rostliny i lidé vypadají z fotoaparátu nacházejícího se nízko mnohem větší. Pokud je váš fotoaparát vybaven otočnou obrazovkou nebo se může připojit ke smartphonu přes síť Wi-Fi, usnadní to fotografování s fotoaparátem na zemi, a vznikne tak neobvyklá perspektiva.

Ve městě plném vysokých budov se můžete zkusit podívat přes širokoúhlý objektiv vzhůru k nebi. Použijte režim priority clony (Av) a nastavte clonu přibližně na hodnotu f/8 nebo f/11. Pak namiřte fotoaparát směrem k obloze a vytvořte záběr, na kterém se budou budovy sbíhat k sobě. Jelikož tyto snímky mají často široký rozsah stínů a světel, může být nutné upravit jas pomocí kompenzace expozice nebo experimentovat s různými režimy měření – například expozice na popředí pomocí bodového měření, nebo vyvážení pomocí poměrného měření. Užitečné může být také využití funkce HDR zabudované ve fotoaparátu.

Podobně zajímavě působí pohled ze střech budov nebo z fotoaparátu drženého nad hlavou, protože získáte přehled (a to doslova) o scéně nebo situaci.

Pokud budete při komponování snímků využívat myšlené trojúhelníky, můžete vytvořit vizuálně zajímavější fotografie. Zkuste zachytit linie ulice ztrácející se v dáli a vzniklé trojúhelníkové výseky po stranách snímku.

Díky svým dvěma úhlopříčným liniím a jedné vodorovné linii může trojúhelník přidat vizuální pohyb do portrétu. Dokonce i když budete pořizovat relativně statický portrét u stolu, můžete požádat fotografovanou osobu, ať položí ruce na stůl s lokty rozloženými více doširoka a podepře si rukama bradu tak, aby vznikl trojúhelníkový tvar. Kompozice bude působit daleko estetičtěji.

Zlatý řez (neboli Fibonacciho spirála) je široce využíván v umění, architektuře a designu k vytvoření esteticky příjemných proporcí a kompozic. Poměr je pojmenován po italském matematikovi, který byl známý také jako Leonardo Bonacci. Ten okolo roku 1200 identifikoval posloupnost vzestupných čísel, jejichž poměr se ve velké míře vyskytuje v přírodě – ve spirálových vzorech mořských mušlí, růstových vzorcích rostlin a proporcích lidského těla.

Principem je, že pokud se vám podaří na snímku dosáhnout kompozice obsahující linii, která povede pohled diváka po spirále k hlavnímu objektu, bude pro lidské oko působivější a příjemnější. Zkuste umístit začátek spirály do rohu rámečku a zahrňte co největší část křivky, aby oko sledovalo celý obraz. Tento princip platí pro řadu různých snímků, od krajin až po portréty i další typy snímků. Pomocí širokoúhlého objektivu můžete zachytit celý záběr velkých architektonických prvků, jako jsou schodiště, nebo použít makroobjektiv k zaostření na malé spirálové tvary v přírodě.

Ačkoli se to možná zdá nelogické, může použití minimalistické kompozice maximalizovat účinek snímku. Minimalistické kompozice se zaměřují na jednoduchost, obsahují velmi málo prvků, ale přesto poskytují hluboké a promyšlené snímky, protože odříznou zbytečné detaily a soustředí pozornost diváka na určitou část záběru.

Vytváření minimalistických, zjednodušujících kompozic zní možná snadno, ale může to být těžší než složit rušnější kompozice, protože musíte najít způsob, jak odstranit nežádoucí a vizuálně rozptylující prvky, aniž by byl obraz nudný.

Skvělý způsob, jak začít s minimalistickými kompozicemi, je postavit objekty proti „negativnímu“ neboli „prázdnému“ prostoru. Například fotografování plážové chaty jak proti obloze, tak proti pláži, by znamenalo využití vizuálního kontrastu k postavení chaty proti dvěma negativním otevřeným prostorům – pláži a moři – a mělo by zaměřit pozornost právě na plážovou chatu. Rozostřené pozadí v portrétu – vytvořené pomocí nastavení široké clony (nízké clonové číslo), nebo fotografování pomocí teleobjektivu, případně kombinace obojího – také vytváří negativní prostor, který pomáhá objektu vyniknout.

Dalším způsobem, jak dosáhnout minimalistické kompozice, je zaměřit se na tvary. Určete jeden nebo dva tvary nebo geometrické vzory v kompozici a pokuste se je izolovat, třeba i pomocí negativního prostoru.

Prázdný prostor může také dodat pocit pohybu. Pokud se před objektem nachází prostor, vypadá to, že se objekt pohybuje do tohoto prostoru, nebo se chystá tak učinit. Prostor za ním může působit dojmem, že se objekt pohybuje tak rychle, že téměř vyskočí ze záběru.

Je důležité přemýšlet o tom, jak budou vaše snímky a videa zobrazeny. Pokud fotografujete pro konkrétní platformy sociálních médií, může být například nutné, aby měl výsledný snímek v závislosti na platformě svislý poměr stran 4:5 nebo 9:16. Pokud pořizujete video pro YouTube, budete potřebovat orientaci na šířku 16:9, která vám zajistí filmový vzhled.

Některé systémové fotoaparáty Canon EOS R, například EOS R6 Mark II, EOS R50 a EOS R8, jsou schopné zobrazovat značky poměru stran, takže můžete scénu správně zarámovat. Celý rámeček je stále viditelný, ale vodítka ukazují, kde bude oříznut, abyste mohli zajistit, že požadované prvky budou do záběru zahrnuty a poté zobrazeny, a to jak na výšku, tak na šířku.

Pravidla existují proto, aby se porušovala, takže jakmile ovládnete výše uvedené techniky kompozice, zkuste experimentovat. Pokud například fotografujete běžce, konvenční pravidlo kompozice by diktovalo ponechat prostor před běžcem. Pokud však místo toho necháte prostor za běžcem, naznačovalo by to, že běžec před něčím uniká, spíše než za něčím běží. Umístění objektu do různých částí záběru může změnit příběh, který obrázek vypráví.

Hledejte fotografie s nekonvenčními kompozicemi, jako jsou vertikální městské krajiny, přemýšlejte o tom, proč fungují, a sami si vyzkoušejte některé varianty. Pomůže vám to rozvíjet vlastní osobní styl a dosáhnout kreativního efektu, který si přejete. Navíc je to skvělá zábava!

Autor: Peter Wolinski