Průvodce kombinováním zaostření pro začátečníky

Kombinování zaostření je metoda fotografování, při které pořídíte několik snímků s mírně odlišnou zaostřovací vzdáleností („bracketing“), a poté je spojíte nebo „poskládáte“ do jednoho snímku tak, aby byla větší část objektu nebo scény zaostřena. Snímky můžete kombinovat pomocí softwaru pro úpravy nebo pomocí nástrojů kombinování zaostření ve fotoaparátech Canon.

Pokud fotografujete velmi blízko fotografovanému objektu, obvykle použijete širokou clonu (nízké clonové číslo), abyste do scény přivedli co nejvíce světla. Tím ale vznikne velmi úzká hloubka ostrosti, což znamená, že velká část objektu nebo scény je rozostřená. Kombinování zaostření může odhalit svět skryté krásy a složitých detailů v makrofotografii, ale je také ideální pro krajiny, když chcete mít scénu zaostřenou zepředu dozadu.

Profesionální makrofotograf Matt Doogue, který má více než desetiletou zkušenost s fotografováním pro přírodopisné publikace, je odborníkem na manuální kombinování zaostření. Špičkové funkce bezzrcadlovek Canon se systémem EOS R vám však pomohou dosáhnout stejného výsledku bez jakýchkoli úprav. Pomocí integrovaných funkcí bracketingu zaostřování a kombinování u fotoaparátů EOS R7 a EOS R10 je možné získat fascinující detailní záběry s minimálním úsilím.

Výběr nejlepší makro soupravy pro začátečníky je pro kombinování zaostření důležitý, ale potřebujete také praktické způsoby jejího použití. V tomto průvodci se dozvíte, jak Matt používá kombinování zaostření k získávání úžasných záběrů přírody – manuálně i ve fotoaparátu. S několika tipy, jak fotografovat makro, a nejnovější řadou systému Canon EOS R budete brzy pořizovat působivé fotografie ostré jako břitva.

Bez ohledu na použitou metodu skládání snímků je třeba v první fázi procesu pořídit sérii snímků s různým nastavením zaostření, abyste zachytili plnou hloubku ostrosti fotografovaného objektu. Tento postup se označuje jako zaostřovací bracketing a téměř každý fotoaparát systému Canon EOS R je vybaven funkcí, která tento proces automatizuje a vytváří sérii snímků s postupným zvyšováním zaostřovací vzdálenosti od jednoho snímku ke druhému, které pak můžete kombinovat.

„Funkce bracketingu funguje od nejbližšího zaostřovacího bodu objektu,“ vysvětluje Matt. „Automaticky mění ohniskovou vzdálenost objektivu a pořizuje snímek s každým krokem, který jste zvolili v nabídce, čímž efektivně zmenšuje scénu.“

Je třeba zajistit, aby byl objektiv nastaven na režim automatického zaostřování (AF) – u objektivů bez přepínače AF/MF nastavte režim AF v nabídce fotoaparátu. Při použití širokoúhlého objektivu můžete výsledný snímek oříznout a zajistit, aby v záběru zůstal celý objekt.

Matt zjistil, že nabídka bracketingu zaostřování se velmi snadno nastavuje a používá. „Jakmile uděláte několik složených snímků, pochopíte, co která možnost umí,“ říká.

Až budete připraveni, jednoduše stiskněte tlačítko spouště a začněte fotografovat. Počet zbývajících fotografií ukazuje počítadlo v horním rohu LCD displeje.

Fotoaparáty Canon EOS R7 a EOS R10 tento proces zjednodušují tím, že sekvence snímků se skládají automaticky přímo ve fotoaparátu, takže není nutné je zpracovávat v počítači. „Možnost vytvářet složený obraz přímo ve fotoaparátu představuje opravdovou změnu,“ říká Matt. „Jednotlivé snímky se ukládají společně s hloubkově komponovaným snímkem, takže výsledek se zobrazí okamžitě. Ale jelikož fotoaparát uchovává jednotlivé skládané snímky, můžete je stále zpracovávat sami nebo je používat samostatně.“

Kombinování zaostření ve fotoaparátu je k dispozici v každém expozičním režimu fotoaparátu EOS R7. „Doporučuji používat manuální režim (M), který vám dává plnou kontrolu nad fotoaparátem a nakonec i nad tím, jak bude výsledný snímek vypadat,“ říká Matt. „Při fotografování z ruky budete potřebovat vyšší rychlost závěrky, aby nedošlo k rozhýbání fotoaparátu. Toho lze dosáhnout nastavením vyšší citlivosti ISO a vyšší světelnosti.“

Je dobré pořídit zkušební snímek, abyste se ujistili, že jste s nastavením spokojeni, a také je důležité, aby byl fotoaparát stabilní. „U vnitřního skládání snímků téměř vždy používám stativ, protože chci minimalizovat svůj vliv na pohyb snímků,“ vysvětluje Matt. To však není ideální pro živé objekty. „V těchto situacích pomáhá rychlejší závěrka a vyšší citlivost ISO potlačit neúmyslný pohyb způsobený fotografem,“ dodává. Integrovaná stabilizace obrazu fotoaparátu EOS R7 dává Mattovi větší volnost při fotografování z ruky.

Počet snímků, které je třeba pořídit, závisí na objektu, ale díky skládání snímků ve fotoaparátu dokázal Matt zkombinovat stovky snímků u objektů malých jako zrnko soli. „Při skládání snímků krajiny byste přirozeně použili užší clonu nebo větší hloubku ostrosti, takže nebudete muset pořizovat tolik snímků – zejména proto, že zachytíte větší oblasti zaostření najednou,“ vysvětluje. Dodává také, že při práci s makrem může použití příliš malé hloubky ostrosti při skládání snímků vést k difrakci – optickému efektu, který omezuje kvalitu snímků – a ke ztrátě světla.

Nemáte-li fotoaparát s integrovanou funkcí skládání, můžete snímky kombinovat pomocí softwaru, například bezplatného programu Digital Photo Professional (DPP) značky Canon, který má speciální nástroj pro hloubkovou kompozici. „Program DPP zarovná a prolne nejostřejší části každého snímku a vytvoří výsledný snímek s rozšířenou hloubkou ostrosti,“ říká Matt.

Přestože si Matt oblíbil technologii fotoaparátů Canon EOS R7 aEOS R10, která šetří čas, je přesvědčen, že je manuální kombinování zaostření stále užitečné. „Tradiční metoda kombinování zaostření je nejtěžší, ale poskytuje větší prostor pro kreativitu a je přístupná každému,“ říká. „Máte také větší svobodu při výběru osvětlení, protože některé integrované funkce nefungují s bleskem.“

Pokud váš fotoaparát Canon nenabízí funkci bracketingu zaostřování nebo skládání ve fotoaparátu, můžete snadno vyzkoušet manuální kombinování zaostření. „Principy jsou stejné, jen uživatel musí pořídit jednotlivé snímky a poté je zpracovat do složeného obrazu,“ vysvětluje Matt. Klíčem je ruční expozice a zaostření. „Vypněte automatické zaostřování (AF) a zaostřete ručně na nejbližší bod objektu,“ říká. „Použijte režim živého náhledu fotoaparátu, abyste si objekt přiblížili a zajistili přesné zaostření, pokud to fotoaparát dokáže.“

Osvětlení je důležité, bez ohledu na to, jakou metodu pro kombinování zaostření zvolíte. Při nedostatečném osvětlení může být rychlost závěrky příliš pomalá na to, abyste mohli zmrazit pohyb, ale pokud přidáte příliš mnoho světla, výsledek může být přehnaný. Podle Matta „přirozené světlo skvěle zachovává měňavý lesk a barvy objektu, které mohou být někdy vnějšími zdroji světla zploštělé.“

Pokud denní světlo nestačí, přidává Matt externí osvětlení. „Stálá světla (LED) jsou dostupná, lehká a lze je umístit kdekoli kolem objektu, což vede k dynamičtějším úhlům,“ říká.

Mattovo nastavení skládání se příliš nemění, ale upravuje clonu v závislosti na velikosti objektu, počtu požadovaných snímků a zvětšení. „Při použití blesku mám obvykle citlivost ISO kolem 320 a rychlost závěrky se pohybuje kolem 1/160 s,“ poznamenává.

Díky nabídce bracketingu zaostřování u fotoaparátů Canon nemusíte při pořizování více snímků složitě přemýšlet. Špičková vestavěná funkce hloubkové kompozice u fotoaparátů Canon EOS R10 a EOS R7 tento proces zjednodušuje a šetří váš čas odstraněním nutnosti následného zpracování a umožňuje vám soustředit se na kreativnější rozhodování ohledně kompozice a expozice. Ruční zaostřování je stále skvělý přístup, když potřebujete co největší kontrolu.

Matt je přesvědčen, že ať už použijete jakoukoli metodu, díky kombinování zaostření může všední svět vypadat velkolepě. „Kombinování zaostření mění obyčejné věci v neobyčejné,“ říká. Snadno použitelné nástroje Canon pro kombinování zaostření vám umožní pořizovat působivé snímky, které jsou perfektně ostré zepředu dozadu, od makra až po krajinu.


Autorky: Lauren Scottová a Andrea Ballová