Převezměte kontrolu nad časem – prozkoumejte video se zpomaleným pohybem a časosběrné a hyperlapse video

Když si ve svých videích pohrajete s časem a pohybem, můžete odhalit svět, který je vašemu pohledu normálně skrytý – zpomalte rychle se pohybující akci nebo zrychlete delší události, jako je vycházející slunce nebo mraky pohybující se přes oblohu. Nyní se o své techniky pro snímání napříč celým časovým spektrem, od zpomaleného pohybu až po časosběrné a hyperlapse video, podělí specializovaný filmař Matthew Vandeputte.

Klíčem ke všem těmto technikám je snímková frekvence. Tou nastavíte rychlost nahrávání a přehrávání záznamu ve snímcích za sekundu (sn./s). Nejběžnější standardní rychlosti záznamu a přehrávání jsou 25 sn./s nebo 30 sn./s. Filmy mají obvykle 24 sn./s, takže rychlost 25 sn./s působí „filmověji“, zatímco rychlost 30 sn./s vypadá ostřeji a často je upřednostňována například pro zachycení rychlých sportů a zpráv.

Nezáleží na tom, kterou si vyberete, ale obvykle by se měly snímkové frekvence záznamu a přehrávání vzájemně shodovat. Chcete-li pořídit záznam zpomaleného pohybu, musíte nahrávat s rychlejší snímkovou frekvencí – pokud například zaznamenáváte rychlostí 50 sn./s a záznam přehráváte rychlostí 25 sn./s, pak bude mít všechen pohyb poloviční rychlost.

Chcete-li urychlit průběh času, musíte nahrávat s pomalejší snímkovou frekvencí. Pokud fotografujete 25 jednotlivých snímků za delší dobu a poté je přehráváte rychlostí 25 sn./s, můžete zkrátit minuty, hodiny a dokonce i dny na jedinou sekundu videa. Tímto způsobem se vytvářejí časosběrná a hyperlapse videa. Hyperlapse je typ časosběrného snímání, kdy se kamera pohybuje. Časosběrný snímek se tradičně pořizuje na stativu nebo na posuvném ovladači pohybu, aby fotoaparát zůstal téměř na stejném místě, ale pro pořízení hyperlapse záznamu se poloha fotoaparátu mezi jednotlivými fotografiemi posouvá.

„Časosběrné snímání představuje opravdu dobrý způsob, jak vytvořit úvodní záběr pro novou scénu nebo nové místo, jako je velká široká krajina nebo panorama města,“ vysvětluje Matthew. „Hyperlapse snímání je spíše takový snímek se speciálním efektem, při kterém se s vámi divák vydává na cestu. Jeden režisér mi kdysi řekl, že je to jako let časem a prostorem.“

Matthew je filmař a střihač videí, který se specializuje na tvorbu úžasného záznamu, který kombinuje video v reálném čase a zpomalený pohyb s charakteristickými technikami časosběrného a hyperlapse snímání. Jeho práce slouží ke komerčním účelům a můžete si jí všimnout na Netflixu a kanálech National Geographic a Discovery Channel.

„Když jsem byl asi před 11 lety na filmové škole, viděl jsem online časosběrné video o astrofotografování a naprosto mě to uchvátilo,“ prozrazuje. „Měl jsem v té době fotoaparát EOS 600D [nyní nahrazen fotoaparátem Canon EOS 850D] a uvědomil jsem si, že mám také prostředek k časosběrnému snímání. Takže jsem tu noc pořídil svou první sekvenci a už jsem s tím nikdy nepřestal.“

Časosběrné i hyperlapse snímky vyžadují, aby byly fotografie pořizované v pravidelných intervalech. Při časosběrném snímání Matthew doporučuje pořídit minimálně 300 fotografií: „poskytne vám to alespoň 10 sekund videa, ať už přehráváte rychlostí 25 sn./s nebo 30 sn./s.“

Řada fotoaparátů EOS, včetně modelů Canon EOS R6 a EOS RP, má vestavěný intervalový časovač, který dokáže tento proces automatizovat, a také režim časosběrného snímání filmů, který vytváří videoklipy připravené ke sdílení přímo z produkce. Matthew však raději ukládá jednotlivé fotografie jako soubory ve formátu RAW, protože to mu poskytuje více možností během postprodukce. Po zpracování snímků ve formátu RAW použije digitální stabilizaci v aplikaci Adobe After Effects* a provede konečnou úpravu v aplikaci Adobe Premiere Pro.* Časosběrné snímky však můžete začít vytvářet ze série souborů JPEG v řadě softwarů, včetně bezplatného softwaru iMovie na počítači Mac nebo softwaru MakeAVI na počítači PC.

U hyperlapse snímání nemusí být podle Matthewa pořízení tolika snímků praktické. „Pokud byste měli pořídit 300 fotografií pro vytvoření hyperlapse snímku, může vám potenciálně trvat i několik hodin, než vůbec posunete stativ a u každého snímku změníte kompozici. A u většiny hyperlapse klipů nepotřebujete tak dlouhou sekvenci. Takže místo toho doporučuji pořídit alespoň 120 fotografií. Doporučuji také pořídit každou fotografii ručně a současně se snažit být konzistentní, pokud jde o interval mezi jednotlivými snímky. Pokud se spoléháte na automatické intervalové snímání a nejste připraveni vytvořit kompozici scény v době, kdy se spustí, možná kvůli tomu budete muset začít znovu.“

Rychlost pohybu, který chcete zachytit v časosběrném nebo hyperlapse režimu, určí interval, který mezi jednotlivými fotografiemi použijete. Rychlé objekty mohou vyžadovat krátké intervaly v řádu několika sekund, zatímco pomalu se pohybující procesy, jako je růst květiny nebo rozklad ovoce, mohou vyžadovat intervaly v řádu několika minut.

Pokud fotografujete něco zblízka po dlouhou dobu, musíte zvážit umělé osvětlení, abyste zajistili, že se světelné podmínky příliš výrazně nezmění. Při fotografování krajin a městských panoramat je však pravděpodobné, že změna světla v průběhu času bude ve vašich záběrech klíčovým bodem zájmu. Klíčovým prvkem každé výbavy je bez výjimky stativ, protože pokud se fotoaparát mezi snímky pohybuje, pak se bude zdát, že nehybné objekty rušivě „blikají“ a pohybující se objekty nepřirozeně skáčou. Pro efektivní hyperlapse záběry se fotoaparát musí pohybovat plynule, ne trhaně.

„Pro hyperlapse záběry potřebujete tři prvky,“ říká Matthew. „Samozřejmě potřebujete objekt a pak trasu nebo cestu, kterou chcete sledovat. Ta může mířit směrem k objektu nebo od něj, do strany či v kruhu kolem něj. A třetí věc, kterou potřebujete, je záchytný bod, který dokážete na každé fotografii ponechat na přesně stejném místě.“ Výběr jednoho bodu ve scéně, který se má zachovat ve stejné poloze od jednoho záběru ke druhému, způsobí, že se pohyb fotoaparátu bude kolem tohoto bodu otáčet, takže obraz bude působit plynule. Aby záchytný bod zůstal ve stejné poloze, Matthew doporučuje zvýraznit jej v každém snímku stejným bodem automatického zaostřování nebo zapnout překrytí mřížky fotoaparátu.

Časosběrná videa můžete pořizovat zblízka (například k zachycení kvetoucí květiny) nebo na míle daleko (například panoramatický pohled na mraky, které se táhnou přes krajinu). Pro danou scénu můžete použít jakýkoli vhodný objektiv, ale Matthew při práci upřednostňuje objektiv Canon EF 24-70mm f/4L IS USM a u fotoaparátů se systémem EOS R objektiv Canon RF 24-70mm F2.8L IS USM nebo Canon RF 24-105mm F4-7.1 IS STM, protože jejich rozsah ohniskových vzdáleností je ideální pro různé objekty, které fotografuje. Při pořizování hyperlapse snímků doporučuje nikdy nefotografovat s ohniskovou vzdáleností širší než 24 mm, protože hrozí riziko zkreslení perspektivy, které budou ultraširokoúhlé objektivy pravděpodobně vytvářet na okrajích snímku. „Pokud například fotografujete při nastavení 16 mm, a o pár centimetrů vám unikne kompozice z jednoho snímku do druhého, pak v postprodukci nedokážete opravit posun v perspektivě okrajů.“

„Časosběrné video a video se zpomaleným pohybem se nacházejí na opačných koncích časového spektra,“ říká Matthew. „Časosběrný záznam zrychluje pohyb a zpomalený pohyb scénu zpomaluje.“ Díky tomu je zpomalený pohyb ideální pro sledování rychle se pohybujících akcí, které by byly za normálních okolností příliš rychlé na to, aby je bylo možné ocenit.

V mnoha ohledech je pořizování zpomaleného pohybu snazší než časosběrné snímání. Každý fotoaparát v aktuálním rozsahu fotoaparátů Canon EOS a PowerShot (s výjimkou fotoaparátu PowerShot ZOOM) dokáže natáčet videa s vyššími snímkovými frekvencemi. Nejrychlejší jsou však obvykle k dispozici pouze v případě, že nahráváte v nižším rozlišení videa – například fotoaparát EOS R6 nabízí rychlost 50 sn./s a 60 sn./s v rozlišení 4K nebo 100 sn./s a 120 sn./s v rozlišení Full HD.

Nemusíte fotografovat přesně násobek výstupní snímkové frekvence – pokud to fotoaparát nabízí, můžete například fotografovat rychlostí 120 sn./s a v postprodukci záznam zpomalit až na 25 sn./s. Čím vyšší je snímková frekvence při fotografování, tím pomalejší bude záznam při přehrávání normální rychlostí vypadat.

Rychlost závěrky představuje obvykle jeden ze způsobů ovládání expozice, ale také určuje, jak se ve snímku vykreslují pohybující se objekty. Matthew varuje, že použití vysokých rychlostí závěrky v časosběrném nebo hyperlapse záznamu zmrazí veškerý pohyb a výsledkem je mimořádně ostrý snímek, který se při přehrávání snímků jako videa přemění na trhaný pohyb. „Použití nižší rychlosti závěrky k rozmazání pohybujících se prvků, jako jsou projíždějící automobily a lidé, vám opravdu zajistí ohromující efekt.“

Jak se rozhodnout pro správnou rychlost závěrky? „Existuje něco, co se nazývá pravidlo 180° závěrky,“ vysvětluje Matthew, „což naznačuje, že rychlost závěrky pro videoklipy by měla být inverzní hodnotou dvojnásobné snímkové frekvence. Pokud tedy fotografujete rychlostí 25 sn./s, rychlost závěrky by měla být 1/50 s. Díky tomu získáte nejkrásnější rozmazání pohybu a nejfilmovější záběry. Tímto pravidlem se řídím i při fotografování zpomaleného záběru při vyšších snímkových frekvencích, například když používám rychlost závěrky 1/200 s při záznamu rychlostí 100 sn./s.“

I při fotografování sekvence fotografií s mnohem nižší snímkovou frekvencí pro časosběrné nebo hyperlapse snímání se Matthew do určitého bodu drží pravidla 180° závěrky. „Pokud máte mezi snímky čtyřsekundový interval, který je při snímání mraků poměrně běžný, pak by byla expozice každého snímku dvousekundová. Když se váš interval prodlouží, dokonce až na minuty, pak se tohoto pravidla držet nemusíte – ale rozhodně doporučuji vždy fotografovat s delšími rychlostmi závěrky a na stativu.“

Použití delších rychlostí závěrky znamená, že k ovládání expozice možná budete potřebovat jiné prostředky, a proto Matthew používá ND filtr, který snižuje množství světla vstupujícího do objektivu. „Pokud fotografujete ve dne, budete potřebovat opravdu silný ND filtr na objektivu, abyste dosáhli dobré expozice při nižší rychlosti závěrky,“ říká.

Nyní, když máte k dispozici všechny nástroje pro zachycení času a pohybu novým kreativním způsobem, co třeba si při příštím snímání vyzkoušet zpomalený, časosběrný nebo hyperlapse film?


Autor: Marcus Hawkins


^{*Adobe, Adobe Premiere a After Effects jsou registrované ochranné známky nebo ochranné známky společnosti Adobe v USA nebo dalších zemích.}