„Modlitba k janomamské bohyni“, fotograf Sebastião Salgado

Uprostřed této černobílé fotografie vidíme muže, od stehen nahoru, stojícího s rukama ve vzduchu, dlaněmi dopředu. Ústa má otevřená, jako by zpíval nebo volal. Má holou hruď, ale na hlavě má klobouk z peří, jehož strukturu můžeme nahmatat, a čelo a tváře mu lemuje tmavá barva, která z obrazu vystupuje. Barevný pruh se mu táhne po trupu, končí blízko pupku. Na hrudi mu vystupuje náhrdelník.

Za mužem vidíme mělkou vodu, která teče přes skály, a nad ní se klenou bujné větve stromů. Větve, které jsou v popředí, v levé části obrazu výrazněji vystupují. V pozadí jsou další dva muži, jeden z nich sedí na mechem pokryté skále v levé části obrazu a drží dvě dlouhá kopí. Tohoto skrčeného muže a jeho kopí můžeme na vytištěné fotografii nahmatat. Druhý je v horní části obrazu, dřepí na pahorku. Ve vzduchu visí hustá mlha.

Jmenuji se Sebastião Salgado, jsem fotograf z Brazílie. Tato fotografie byla pořízena, když jsem vylezl na nejvyšší horu země, Pico da Neblina (mlhový vrchol), v srdci Amazonie. Obvykle vídáme snímky Amazonie jako rozlehlé roviny s klikatícími se říčkami.

O životě na těchto horách je však známo jen málo, protože jsou obtížně dostupné. Největší hory v Brazílii se všechny nachází v Amazonii a hustota vegetace způsobuje, že se o nich musíme ještě hodně dozvědět. Vylezl jsem na tuto horu se skupinou 22 domorodých obyvatel, z nichž dva byli velcí šamani, jeden z nich je mužem na tomto obrázku.

Stoupání bylo obtížné a kluzké. Tento vrchol se nazývá „mlha“, protože je zahalen vlhkostí a častým deštěm. Když jsme dosáhli nadmořské výšky 2 100 metrů, rozbili jsme tábor a dokončili stoupání do výšky 3 107 metrů.

Šaman na fotografii jménem Koparihewë („náčelník písně“ nebo „hlas přírody“) oslovuje během stoupání velkou janomamskou bohyni, která žije vysoko v horách. Tato bohyně ovládá všechny deště a bouře v Amazonii a on ji žádá, aby deště zastavila, abychom mohli výstup podniknout snadněji. Nakonec byl náš výstup přijatelný.

Nesnažím se předávat prostřednictvím své práce nějaká poslání, protože ji nechávám mluvit samu za sebe. Ale doufám, že inspiruje lidi, aby se dívali na fotografie, které jsem v tomto regionu pořídil, s láskou a respektem k tomuto lesu a jeho obyvatelům.

Amazonie je jednou z nejchráněnějších oblastí planety, spolu s Antarktidou, a my musíme tento prostor chránit všemi způsoby, protože opak by znamenal katastrofu nejen pro ty, kteří jsou blízko řeky a jejích lesů, ale pro nás všechny.

Amazonie má největší koncentraci biodiverzity a vody na světě. Pokud bychom ji zničili, byl by návrat uhlíku do atmosféry tak masivní, že by to vedlo ke konci planety. Z ráje, který Amazonie představuje, by nás to uvrhlo přímo do pekla.

Touto fotografií a dalšími, které jsem tam pořídil, jsem se snažil vyvolat obavy a vzbudit respekt, abych pomohl tento ekosystém ochránit.

K pořízení této fotografie jsem použil fotoaparát, který jsem pomohl společnosti Canon vyvinout: EOS-1D X. Pro mě je to perfektní fotoaparát. Je mimořádně spolehlivý, neuvěřitelně kvalitní a robustní, což vám nabízí širokou škálu pracovních podmínek – včetně nehostinných hor Amazonie.

Svými fotografiemi vyprávím příběhy. Tento snímek je součástí příběhu, který mi zabral téměř devět let. V Amazonii jsem podnikl 58 reportáží a cest, abych vytvořil jeden příběh.

Výsledná sbírka Amazonie má více než 200 fotografií. Při vynásobení tohoto čísla časem, který jsem strávil tvorbou každého ze snímků, což je 1/250 sekundy, celá reportáž představuje jednu sekund fotografování. Jedna sekunda, jejíž vytvoření trvalo devět let.

Lidé mě někdy popisují jako umělce, ale to není pravda. Jsem fotograf, zcela samostatná entita. Fotografie je univerzální jazyk. Fotografie, které jsem pořídil v Amazonii, lze pochopit v Číně, Francii a Japonsku bez jakéhokoli překladu. Je to niterná a přímá forma komunikace. Chcete-li fotografovat, musíte se opravdu hluboce ponořit, s obrovským soustředěním a intenzitou, do jevu, který se před vámi odehrává. Protože celý příběh bude vyprávět jen jedna fotografie.

Dnes se snímky staly prostředkem komunikace, fotografování však ne. Snímky pořízené pomocí mobilních telefonů nejsou fotografie, ale jazyk, který používáme ke komunikaci.

Skutečné fotografování má schopnost přenášet vše, co pochází z dědictví fotografa, estetiku, kulturu, ideologii, antropologii, a konkrétní okamžik, kdy vytváří reprezentativní úryvek reality. Je to zrcadlo společnosti, reprezentativní rámec historického okamžiku, ve kterém byla vytvořena. Má neuvěřitelnou sílu inspirovat a transformovat.

Je mi 80 let a začal jsem fotografovat ve věku 26 let. Moje práce fotografa je nahromaděním zkušeností, které jsem nasbíral v průběhu života.

Ale v určitém bodě kariéry jsem se obrátil na ekologii.

Zdědil jsem farmu svých rodičů v údolí Rio Doce, kterou jsem se svou ženou Léliou proměnil v národní park s cílem znovu region zalesnit. K dnešnímu dni jsme na této zemi vysadili více než tři miliony stromů, které začaly opět vzkvétat a proměnili se zpět ve velký les.

Možná jsem byl fotografem, který v historii fotografování pracoval nejvíce. Ale možná nejdůležitější věc, kterou jsem v životě udělal, se fotografování netýká. Je to vysazení všech těch stromů.

Měl jsem neuvěřitelný život a fotografování mi toho hodně poskytlo. Umožnilo mi navštívit více než 130 zemí a přinášet svědectví o planetě, kterou všichni sdílíme.

Vznikl jsem ze země a dnes se do země vracím. Můj život je jakýsi cyklus, který teď uzavírám.

Zjistěte více o Sebastiãovi Salgadovi 