„Horečka pandemické noci“ od Ilvy Njiokiktjienové

V popředí této fotografie stojí dva muži. Muž vpravo má plnovous nabarvený třpytivou modrou barvou. Na jeho obličeji můžeme nahmatat ornamenty kolem očí, má na sobě zlatou a černou vzorovanou bundu, jejíž strukturu můžeme rovněž cítit, a plastové parohy na hlavě, které vystupují z reliéfu.

Druhý muž, nalevo, drží v pravé ruce drink a na hlavě má třpytivá králičí ouška, jejichž struktura vystupuje z obrazu. Na slunečních brýlích, které mu zakrývají oči a které jsou zvýrazněné v reliéfu, se nachází duha, která se mu klene přes čelo. Jeho paže jsou pokryty tetováním a na pravém zápěstí má zlaté třpytivé náramky. Na obraze můžeme nahmatat skleničkou, kterou drží v ruce.

Oba stojí v obytném prostoru svého hausbótu v nizozemském Utrechtu a nedostatek světla ze světlíku nad nimi naznačuje, že je noc. Lampy v místnosti, dřevěné obložení stropu a bujné pokojové rostliny vytvářejí uvolněnou a přívětivou atmosféru.

Stojí před otevřeným notebookem, jako byste stáli při videohovoru. Obrazovku nevidíme, ale její tlumené světlo jim osvětluje tváře. Muž s modrými vousy je k obrazovce blíž a až úplně u počítače drží několik barevných komiksových postav vytištěných na kousky papíru. Oba muži, osvětlení září lamp a obrazovky, vypadají nadšeni a pohlceni tím, co se děje na druhé straně. Vypadají, jako by se skvěle bavili.

Ale pro svět to rozhodně zábava nebyla. Snímek pořízený v dubnu 2020 jsem pojmenovala „Horečka pandemcké noci“ a věřím, že ukazuje přizpůsobivost a sílu lidského ducha uprostřed jednoho z nejtemnějších časů v naší historii.

Nizozemsko bylo právě uprostřed první vlny pandemie koronaviru a od března 2020 byly zavedeny přísné pokyny společenského odstupu. Školy a centra péče o děti byly pro blízkou budoucnost uzavřeny, stejně jako kavárny, bary, restaurace, sportovní kluby, sauny a bistra. Ulice byly opuštěné a vstup na veřejná místa byl zakázán. Země se ocitla v oku bouře.

Tento snímek jsem pořídila při práci pro New York Times. Dokumentovala jsem různé způsoby, jakými lidé trávili sobotní večery, zatímco pandemie nás všechny kvůli šíření viru donutila zůstat doma.

Začala jsem večerem 11. dubna 2020, kdy jsem fotografovala studenty, kteří pořádali večírky, zatímco byli zamčení ve svých ubytovnách. Později jsem navštívila tento pár na jejich krásném hausbótu a zachytila těsně po půlnoci tento kouzelný okamžik fotoaparátem Canon EOS 5D Mark IV.

Jmenují se Ivo Verburg a Pepijn Zwanenberg a oba jsou padesátníci. Ivo je muž s duhou na čele a Pepijn má třpytky na bradce. Když jsem vstoupila na palubu jejich hausbótu a do jejich obývacího pokoje, stáli tam a užívali si online party s hromadou lidí na druhé straně. Bylo zábavné vidět, jak si užívají radostnou sobotní noc a zároveň dodržují pravidla společenského odstupu.

Večírek se nazývá Cruise Corona a je organizován společností Cruise Control Queerparty, která obvykle tyto události pořádá v Utrechtu dvakrát měsíčně. Tyto večírky začaly před více než 20 lety, v roce 2001, a Pepijn je jedním ze tří dýdžejů v kolektivu.

Spolu s dalšími dvěma dýdžeji, kteří byli všichni ve svých domovech, vytvořil playlist, který bude hrát během večírku Cruise Corona, který je úplně jiný než jakýkoli večírek před ním.

Mám pocit, jako by tento obrázek pomáhal formulovat, co pro nás toto náročné období znamenalo.

Povzbuzuje nás, abychom neviděli pandemii jen jako utrpení, ale také jako čas transformace. I když pravidla zakázala fyzický kontakt, lidé se scházeli těmito novými a vzrušujícími způsoby. Je to příklad toho, jak nás pandemie donutila přemýšlet netradičně a získat to nejlepší i z té nejhorší situace.

Pro mě to není jen fotografie večírku. Protože ukazuje jak vytrvalost, tak přizpůsobivost lidských bytostí tváří v tvář takové nepřízni. Ukazuje, jak byly prosazovány nové nápady, jak nám naše kreativita a technologie pomohly změnit způsob, jakým pracujeme, jak se setkáváme, vzájemně komunikujeme a dokonce pořádáme večírky. Tato fotografie ukazuje, že i v těžkých časech se můžete stále bavit. Ani globální pandemie, kterou zažijete jednou za život, nemohla zabránit lidem v tom, aby se bavili.

Pro tuto fotografii mám slabost i proto, že ve mně vyvolává nostalgii. Vyrůstala jsem na hausbótu velmi podobném tomu Ivovu a Pepijnovu, kde musíte sejít dolů pár schodů do „útrob“ lodi.

Kromě toho, že tato fotografie ukazuje lidského ducha během pandemie, byla bych ráda, kdyby tato fotografie inspiroval lidi i jiným způsobem. Doufám, že vztah Iva a Pepijna – jak blízcí si jsou, jak moc se baví a jak se vzájemně milují – povzbudí komunitu LGBTQI v zemích, kde přijetí takových vztahů není samozřejmostí.

Další informace o ambasadorce společnosti Canon, Ilvě Njiokiktjienové 