„Darko Đurić“ OD SAMA VIDICE

Mohutný muž, zobrazený z podhledu, proráží průzračnou vodu plaveckého bazénu. Jedná se tedy o podvodní snímek. Na očích má tmavé plavecké brýle a vlasy mu kryje koupací čepice, obojí vystupuje z reliéfu. Na sobě má obtažené černé plavky a jeho svalnaté tělo je natočené ke kameře, jak natahuje pravou ruku – svou jedinou končetinu – směrem k levé straně tohoto černobílého snímku. Z levé paže mu zůstal jen pahýl, který je přitisknutý k jeho hrudnímu koši, zatímco na pravé straně obrázku má nohy, také jen pahýly. Jak proráží hladinu vody uprostřed fotografie, má kolem těla a hlavy rozvířené bublinky, jejichž strukturu můžeme nahmatat.

Kontrast světla a tmy znamená, že můžete jasně vidět obrys jeho svalů a žeber, kdežto vršek hlavy vidět není. Prsty má maximálně propnuté, natahuje se po stěně bazénu, a jeho výraz, trochu zakrytý za bublinkami, vyzařuje nezdolné odhodlání, ocelový pohled má upřený na svůj cíl.

Na podobných snímcích bývá levá ruka zvednutá a nohy kopou do vody, aby společně poháněly tělo vpřed, jak nejrychleji to jde. Přesto tu levá ruka a nohy schází. A ačkoliv je obraz statický, zvířená voda, bublinky stoupající k hladině a ostrý kontrast mezi světlem a tmou poukazují na rychlost, sílu, kontrolu a pohyb.

Tento muž má vrozenou amputaci, onemocnění, při kterém se končetiny nevytvoří už v děloze. Přestože má jen jednu ruku, demonstruje kondici, techniku a grácii elitního plavce. A právě tím i je.

Darko Đurić má za sebou neuvěřitelně úspěšnou kariéru sportovce. Reprezentoval Slovinsko na Paralympijských hrách v letech 2012 a 2016, získal dvě zlaté medaile na mistrovství světa v roce 2013 (volný styl na 100 m a motýlek na 50 m) a v roce 2016 dosáhl na stříbrné a bronzové evropské medaile. V roce 2012 také překonal světový rekord v motýlku na 50 m třídy S4.

A motýlek je pro Darka perfektní styl, protože když plave, je to, jako by se voda změnila v jeho křídla. Je to, jako by létal, i když je ponořený.

Dlouhou dobu jsem chtěl tento neuvěřitelný příběh nebo aspoň jeho část vyjádřit v jediném snímku. Při pokusu o to jsem použil fotoaparát Canon EOS 5D Mark IV s objektivem Canon EF 16-35mm f/2.8L III USM a zakotvil jsem u dna bazénu ve slovinském hlavním městě Lublani. Potom jsem ho požádal, aby mi předvedl, jak plave.

Ve světě sportu, ve kterém jsou tělesná zdatnost a usilování o dokonalost někdy oslavované víc, než cokoliv jiného, je Darko příkladem, že tělesná síla je jen částí toho, díky čemu jsme opravdu nezdolní. Když se žene vodou, je každý záběr symbolem jeho neochvějného odhodlání překonat překážky, které mu do cesty postavil život.

Často se zdá, že nás definuje to, v čem se lišíme, tento snímek nás ale sjednocuje ve sdíleném lidství. Připomíná nám, že bez ohledu na naše individuální okolnosti všichni dokážeme dosáhnout úžasných a pozoruhodných věcí.

Darkova neuvěřitelná pouť a mnoho jeho úspěchů slouží jako připomínka, že jeden každý z nás může překračovat své hranice, svá omezení a svou představu o tom, co je možné.

Díky tmavým odstínům a ostré monochromatické paletě je atmosféra této fotografie ještě dramatičtější. Na hladině tančí skvrny, takže bazén vypadá jako rozbouřené moře, a v rozích obrazu zase schází světlo, takže jsou skoro černé – zdá se, jako by plaval v temnotě.

A přestože na zemi může čelit různým výzvám a nepřízni osudu, když je vodě, je to úplně jiný příběh. Stejně jako pták při letu nebo žralok v temných hlubinách se Darko ve svém prostředí pohybuje bez viditelného úsilí. Stačí jeden pohled na snímek a napadne vás: „ten je tu doma“.

Tento černobílý snímek je součástí série fotografií, ve kterých zachycuji Darka v jeho živlu – sahají od jeho portrétů na skokanském prkně až po akční záběry, kdy proráží vodu mimořádnou rychlostí.

Pořídil jsem za svou kariéru mnoho fotografií nespočtu subjektů, ale tato je jedna z mála, na které jsem opravdu hrdý. Nejen kvůli její kompozici nebo vyváženosti černé a bílé, ale protože vás přinutí přemýšlet. Nutí vás pokládat si náročné otázky. Nutí vás dívat se na věci trochu jinak.

Nabádá nás to, abychom se znovu zamysleli, nejen nad tím, jak vidíme sport, ale nad svým názorem na to, co je vlastně možné. Říká nám, abychom jen nepřebírali tradiční pohled, ale dívali se za ‚hranice‘ a posunovali je vpřed, stejně jako to dělá Darko, a mířili za cílem, který se zdá být mimo náš dosah.

Když se podívám na tuto fotografii, nedívám se na snímek postiženého člověka ve vodě, vidím Darka takového, jaký je: průkopník, držitel rekordu, šampión.

Zaznamenat Darkovu sílu a odhodlání, jeho podstatu, nebylo jednoduché. Byly potřeba hodiny plánování a nespočet záběrů toho, jak klouže skrz vodu. Teď ale mám pocit, že se mi Darka a jeho neuvěřitelný příběh podařilo zachytit. Část z toho vychází ze změny mého přístupu a perspektivy, že jsem vlezl do bazénu, abych viděl a cítil to, co vidí a cítí on.

Na obrázku jsme s ním v bazénu, rameno na rameni, jako bychom s ním soutěžili v sousední dráze. A s tím, jak se noříme do této fotografie stále hlouběji a hlouběji, zjišťujeme, že nejsme pouhými diváky, ale také účastníky této pozoruhodné pouti. Připomíná se nám, že duch člověka nezná hranice, a že, stejně jako Darko, může roztáhnout křídla a vzlétnout.

V této fotografii jsou zhuštěná naše odhodlání, naše houževnatost a neústupná snaha o dosažení dokonalosti. Těm, kdo se na ni dívají, vypráví příběh, který překračuje hranice sportu a mluví o tom, kým jsme jako lidé.

Doufám, že vám to dodá odvahu předefinovat své vnímání toho, co je možné, a zároveň posloužit jako trvalé svědectví o věcech, kterých každý z nás může dosáhnout bez ohledu na okolnosti.

Další informace o ambasadorovi společnosti Canon, Samo Vidicovi 